Pozvánka na press trip do francouzského údolí Dordogne mi přistála v inboxu začátkem září. Ve Francii jsem už byl několikrát, ale jihozápadní část země jsem do té doby neznal, takže moje odpověď byla jasná: ano, určitě. Cesta byla jen pro dva lidi — pro mě a Saru, travel bloggerku z Birminghamu.
Letěli jsme z londýnského Stanstedu na malé letiště Brive-Dordogne Valley Airport, kde na nás už čekala Cecile, naše průvodkyně pro následující dny. Prvním místem, které jsme navštívili, a zároveň místem našeho prvního noclehu, bylo malé město Martel.
První noc jsme bydleli v Maison D'hôtes De la Devinie. Název je skoro tak těžké napsat, jako vyslovit francouzsky, ale samotné místo bylo naprosto nádherné — pokoj, koupelna, všechno. Po pár fotkách jsme se šli projít městem. Bylo po dešti a konec léta, ale ulice měly pořád krásnou atmosféru. Všude malé uličky, květiny a klid. Večeřeli jsme v podniku Le petit moulin a steak i víno byly perfektní. Unavení jsme se vrátili na pokoj a šli rovnou spát.
Ráno jsme se sbalili, dali si příjemnou snídani a plánem dne bylo prozkoumat několik jeskyní v okolí. Vzhledem k počasí to ze začátku neznělo jako nejlepší nápad, ale Cecile nás přesvědčila, že to musíme zkusit. Oblékli jsme si neopreny a s průvodcem vyrazili do jeskyně Le Virage. Bylo to docela zajímavé, protože některé části byly pod vodou a museli jsme i plavat. Hned potom, s dost velkou potřebou sprchy, jsme pokračovali do městečka Meyrone, kde jsme měli rezervované pokoje v Hotel la Terrasse s krásným výhledem na řeku Dordogne a okolní údolí.
V hotelu jsme se nezdrželi dlouho a šli jsme prozkoumat další jeskyně, tentokrát Grottes De Lacave. Nebylo to tak dobrodružné jako plavání v předchozí jeskyni, ale i tak to byl skvělý zážitek. Po krátké zastávce v Eco Art Atelier Karteko jsme se vrátili do hotelu na výbornou večeři. Už jsem zmínil, že miluju foie gras? Vím, že způsob přípravy je hodně kontroverzní, ale chutná opravdu skvěle. Myslím, že jsem ho měl skoro u každého jídla od chvíle, kdy jsme přijeli, a pořád jsem ho neměl dost. Pokoj v hotelu nebyl tak výjimečný jako předchozí noc, ale byl čistý a příjemný.
Další den Cecile trvala na tom, že musíme nasednout do kajaků a sjet část řeky Dordogne. Nakonec to byla docela zábava a na chvíli dokonce vykouklo slunce. Největším lákadlem byla jeskyně s obrovským skokem do vody, který jsme raději nezkoušeli. Po kajaku jsme se zastavili na oběd u Château de Castelnau-Bretenoux, a když jsem na menu uviděl šneky, věděl jsem, že to bude dobré. A opravdu byli výborní.
Odpoledne bylo v plánu navštívit čtyři malé vesnice: Bretenoux, Carennac, Autoire a Loubressac. Nejvíc se mi líbil Carennac se svými úzkými uličkami, květinami a milými lidmi. Třetí noc jsme strávili v Hotel Le Pont de L'Ouysse v Lacave, kam jsme se předchozí den už dostali. Bylo to naprosto krásné místo s michelinskou restaurací stejného jména, sedící u ruin starého mostu — odtud i francouzský název. Večeřeli jsme s manželkou šéfkuchaře Stéphana Chambona, který se k nám později přidal na drink a povídání. Jídlo bylo neskutečné a michelinská hvězda byla naprosto zasloužená. Pokoj byl opět krásný.
Poslední den jsme se vydali do slavného Rocamadouru, a aby to bylo zajímavější, jeli jsme přes kopce na horských kolech. Byla to skvělá zábava a Rocamadour je opravdu nádherné a velmi fotogenické místo. Pak už zbývalo jen doplnit zásoby foie gras a vrátit se na letiště v Brive a odtud domů do Londýna.
Počasí nám úplně nepřálo, ale jídlo, vesnice a celá atmosféra byly fantastické. Jsem si jistý, že se do téhle části Francie někdy v létě vrátím. Ještě jednou děkuji Brive-Dordogne Valley Airport.